DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 18.01.2022 21:34:47

 

                                                         Jak jsme ke štěstí jménem kavalír přišli 


 

                                                 

 

 
 
Jsme kynologická rodina. Psi nás provázejí od malička. Vlastně jsme se s manželem díky nim seznámili.
Chovala jsem německé ovčáky a manžel kavkazany a středoasiaty.
Můj muž je ten nejbáječnější chlap a táta pod sluncem, jen má dost nebezpečnou a tvrdou práci.
Kavkazani i ovčáci se k němu báječně hodí.
Já jsem také vždycky byla spíš holka od rány :-) a život s velkými psy nám proto vyhovoval.
Jak šel čas, přibývala léta. Narodil se nám syn, a než jsem se stačila otočit za svými lety bláznivými, najednou mám v chalupě dva vysoké, tvrdé chlapi a smečku velkých, tvrdých psů.
Přistihla jsem se, že častěji a častěji pokukuji po malých, hebkých a mazlivých pesanech a po malých, copatých, usměvavých holčičkách :-)
Několik měsíců jsem strávila listováním v psích encyklopediích, chozením po výstavách a vybíráním toho pravého, malého psíka s velkým srdcem.
Kavalíři vyhráli na celé čáře!
Pro svoji elegantní, hebkou krásu. Pro své veliké oči plné lásky a důvěry. A v první řadě pro svoji veselost psích, rozchechtaných rošťáků, kterým nechybí grácie králů! A tak jsem doma pomalu, opatrně začala připravovat půdu..... Malé psy? Na co malé psy?! Nechápal můj báječný manžel. No.... víš miláčku, přece na mazlení, pro radost! Usmívala jsem se do dvoumetrové výšky jeho očí. A nechtěla bys radši ještě jedno mimčo? Opáčil můj něžný obr.Protože se máme rádi, vyšli jsme si vzájemně vstříct. A tak teď s malou Nikolkou, obklopena dvěma báječnými kavalírkami se radujeme z našich odchovů! :-))